Divocí koně jsou odjakživa považováni za jakýsi symbol svobody a volnosti. Pro mustangy, divoké koně amerického Západu, to platí dvojnásob. Především proto, že jejich domovem jsou nekonečné severoamerické prérie, které představují volnost doslova bez hranic. A pak - tito koně nejsou svobodní od prvopočátku, jsou to domácí koně, kteří si svou svobodu téměř "vybojovali", museli se naučit přežít ve volné přírodě bez lidské pomoci, bez přikrmování, úkrytů před nepohodou i bez ochrany před přirozenými nepřáteli. Ale ke skutečné svobodě patří i ta nebezpečí.
V průběhu osídlování Severní Ameriky bylo do země dovezeno obrovské množství koní. Není divu, v té době byl kůň často jediným dopravním prostředkem a zároveň i jediným pomocníkem zemědělců na rozlehlých severoamerických pláních. Neklidná doba však způsobila, že mnoho dovezených koní svým majitelům uprchlo, mnozí pak byli úmyslně (nebo i neúmyslně, např. ve válkách a bojích s indiány) ponecháni svému osudu. Kůň je stádné zvíře, jednotlivci a malé skupinky uprchlých koní se postupně sdružovali do větších stád. A protože jsou to původně stepní zvířata, našli koně v severoamerických prériích podmínky velmi podobné svému dávnému domovu ve středoasijských stepích. Stejně jako tam však to byl domov krutý: v létě je sužovala sucha a vedra, v zimě kruté mrazy. Přežili proto jen ti nejodolnější. Časem tak bez zásahu chovatelů vzniklo jakési nové plemeno divokých koní, které spojovala vytrvalost, rychlost a odolnost vůči drsnému podnebí, stejně jako nižší výška v kohoutku.
